Zjištění optimálního povolání

Základní výklad pro pochopení významu zjištění schopností pro výkon určitého povolání (opis nahrávky ze služby "zjištění vhodného povolání konkrétně" - poskytnuté s povolením prof. Jána Šrama)

Každý normální, obyčejný člověk je schopný zvládnout téměř každou činnost, skoro každé povolání. Když nevykonává to, na které má nejlepší předpoklady, stojí ho mnoho úsilí, energie a práce. Proto efekt výkonu je nízký a spokojenost ještě nižší. Nejvyšší může dosáhnout jen výkonem činnosti, na kterou má nejlepší předpoklady. Při ní neodčerpává na výkon téměř žádnou energii navíc a ušetřenou lehce zvládá všechny ostatní zájmy a problémy. Je to životní výhra dostat se k ní. Sám to však nemá jak zjistit. Ne pro hloupost či neschopnost uvažovat, i když i tací se najdou. Ale proto, že nemá patřičně dostatečné informace. Pro tento účel je jich potřeba takové množství, že neznalý si ani nedokáže představit, že takové množství informací na světě může existovat. Proto jen nepatrné procento populace mívá štěstí získat nejvhodnější povolání. Ostatní se do určité míry trápí. Vždy se nejméně 95 procent populace zklame výběrem při každém povolání. Je to přirozený stav, důsledek toho jevu, že když člověk nemá jak sám zjistit, na co má nejlepší předpoklady, musí se orientovat něčím jiným. Například náhodou, vnuknutím nebo zájmem. To všechno spolu dohromady má pro zjištění nejvhodnějšího povolání nulovou hodnotu. I kdyby se totiž člověk i roztrhal zájmem o nějakou činnost, schopnosti mu to nedodá. Ty musí mít. Buď je má nebo ne. Získat, nabýt či koupit je je nemožné. Možné je například informace, vzdělání a praxi. Například tak, že zaplatí někomu, aby ho je naučil. Ale schopnosti mu to to nedodá. Ty musí mít. A buď je má nebo je nemá. Když je má, může je vylepšovat. Když je nemá, žádným způsobem je nemůže získat. Přesto většina populace podléhá klamné domněnce, že člověka proto něco zaujme, protože právě na to má nejlepší předpoklady. Z toho důvodu to dopadá tak, že se skoro každý zklame výběrem povolání. Lidé při výběru povolání jakoby nechtěli respektovat některé faktory a fenomény. Například, že zaujmout se může jen věcí, o které ví, že existuje, aspoň v jeho představě. Když by například nevěděl o nějaké profesi, i kdyby na ni měl nejlepší předpoklady, nestane se odborníkem v té oblasti, protože ani neví, že existuje. Tento fenomén však platí v životě na všechno, nejen na výběr povolání. Na zjištění vhodnosti povolání je, kromě jiného, třeba posoudit všechny povahové vlastnosti, jejichž celkový počet je tak velký, že heslovitý výpočet, nejvyšším tempem, kterým lidé dokáží vyslovovat, trvá dlouhé hodiny. Na druhé straně počet povolání, která se dnes v profesiografice evidují, už přesáhl 16.000 a stále přibývají. Na každé z nich je vypracovaný profesiogram. Je to velmi rozsáhlá odborná práce obsahující popis všech úkonů přicházejících do úvahy při té činnosti a popis všech požadavků na ně. Jedno i druhé jde do tisíců, proto při složitější profesiogram vydá na objemnou knihu. Navzájem tyto dva lesy informací, tedy profesiografické požadavky a osobní předpoklady, což jsou na objemnou knihu. Povahové vlastnosti, přirovnáváme. Kde se najde úplná shoda, tam má člověk na objemnou knihu. Nejlepší předpoklad, i kdyby šlo o činnost, o které nikdy neslyšel anebo si ani neuměl představit, že by mohla existovat. Dokonce se občas stává, naštěstí jen zřídka, že právě na takovou mí averzi. Že se jí bojí anebo ji nenávidí. Samozřejmě se dá pochopit jeho odmítání, ale je to postoj nesprávný, protože tak se nikdy nepřesvědčí, na co má nejlepší předpoklady. Nikdo, nikdy a nic mu nedokáže pomoci, vždy je jen nespokojený a nešťastný. Když však člověk potká toho, který měl štěstí a pozoruje ho při výkonu, může dojetím zaplakat. Práce jakoby mu sama vyrůstala anebo vykvétala z rukou. Jiný, naivně se domnívajíc, že je to proto, že jde o lehkou věc, sáhne na ni a zjistí, že případně jí nedokáže ani pohnout. Ten šťastný „mávne levou zadní“ a výkon má hotový. Při takové činnosti má člověk nejméně problémů, ty, co má, lehce řeší, neunavuje se jí. Je to tedy životní výhra. Která stojí za všechny oběti. Samozřejmě, že každý zvládne i jiné, nejen činnost, na kterou má nejlepší předpoklady, ale s větším úsilím, takže má s nimi větší problémy. Na problémy se však musí připravit každý, i vykonávající činnost, na kterou má nejlepší předpoklady, protože i jemu normální život denně přináší problémy, starosti a těžkosti na řešení. To je normální život, že se pořád něco děje. Protože však na takovou činnost musí vynakládat nejméně úsilí, protože na ni má nejlepší schopnosti, tolik energie při ní ušetří, že je má čím řešit.