Postup typologa při typování (9 typologických kroků):

• apertace – stanovení základního povahového typu podle celkového zjevu. Bere se do úvahy velikost, tvar, jemnost, ostrost těla a jednotlivých částí těla.
• explorace – zjišťování znaků povahových vlastností vyskytujících se na všech částech těla.
• rekognice – přezkoumání povahových vlastností na základě vícekrát se vyskytujících znaků pro tu stejnou vlastnost. To má ten význam, že i když všechny ukazují míru zastoupení vlastnosti, tak ty další znaky ještě ukazují stav těchto vlastností, inklinaci vlastností, což znamená, jak jsou tyto vlastnosti nasměrované, jak spolupracují s jinými vlastnostmi, jak jsou ovlivněné jinými vlastnostmi atd.
• selekce – výběr znaků a vlastností natolik se projevujících, že se dostatečně uplatňují v povaze a ovlivňují i ostatní povahové vlastnosti, které budou použity do celkového typologického portrétu
• aestimace – posouzení vzájemného vlivu vyskytujících se vlastností povahy.
• komparace – přirovnání a porovnání příbuzných znaků za účelem objektivizace stanovení vlastností a také přirovnání a porovnání vzájemného zastoupení vyskytujících se vlastností.
• deskriberace – stanovení a vymezení limitujících znaků a vlastností, promítajících se do konečného modelu projevu jednotlivých vlastností.
• konjugerace – sloučení blízkých, příbuzných či jedním směrem nebo porovnatelným způsobem se projevujících vlastností.
• definice – určení celkového projevu vlastností na základě všech předcházejících operací v ucelený typologický portrét.